POHÁDKOVÝ LES v Lužné

 

Před 22 lety, dávno tomu- se potkaly dvě známé:  Martina a Stáňa .„ Hele Stáňo, co takhle připravit nějakou super zábavu pro děti?“ Já když byla malá, tak u nás byl každý rok pohádkový les a bylo to super, velice ráda na to vzpomínám!!“ Stáňa se zamračí a říká: „To si děláš legraci, to nemůžeme zvládnout! Dovedeš si, Martino, představit, co to obnáší? Sehnat dobrovolníky, peníze na odměny, vymyslet a vyrobit masky, pomůcky, vymyslet soutěže, najít a vyznačit trasu, kde a jak se to všechno připraví??? A to opravdu  není všechno !!! Tak to ani náhodou, do toho mne nedostaneš!!!

„ Stáňo, to zvládneme! Mám spoustu nápadů, neboj to dokážeme, fakt.!!“

 „ Ani náhodou!!… nebo, teda… že by…tak já teda nevím, vůbec se mi do toho nechce, ale když myslíš“…. rozpaky ve tváří vymění veselý úsměv. „ Marti tvůj nekonečný optimismus je nakažlivý. Tak jdeme do toho!!!!“

A toho dne to začalo.

 Martina, Stáňa, jejich rodiny, jejich přátelé a přátelé jejich rodin, přátelé přátel jejich rodin- se sešli v pohádkovém lese v Lužné.

A již se v tom vezeme krásných 22 roků.

Večerníček, Mrazík, J. Lada, B. Němcová, bajky, F. Hrubín, Indiání, W.Disney , to je jen krátký výčet témat, která naplnila les v okolí naší obce pohádkovými postavami, zábavou, tajemnem, soutěžemi a hlavně bohatými odměnami pro každého dětského návštěvníka. A nejen pro něho.

 Záludné úkoly byly vymýšleny i pro rodiče a vyluštěná tajenka pak zaručila získání krásné knihy. Pamětní listy budou stále připomínat ten kouzelný pohádkový den.

Občas se nás déšť snažil z lesa vyhnat. Promoklé, vymrzlé postavy čekaly na své dětské obdivovatele a rozzářené oči dětí přibíhajících v holinkách a s deštníčky jim dodaly energii a sílu nevzdat to a neutéct.

 Jindy zas neskutečné vedro, které rozpouštělo líčidla a vysilovalo k padnutí . A opět dětská radost pomohla vše zvládnout a vydržet.

Ne vždy se vše dařilo tak, aby se neobjevil nějaký nedostatek. Ale naše snaha vykouzlit radost, dětský úsměv nebo i trochu strachu při loupání perníčků u ježibaby, byla vždy úspěšná.

Za těch dvacetdva let se vyměnilo mnoho pomocníků, sponzorů a organizátorů, bez jejichž pomoci by Stáńa s Martinou mohly zůstat jen u nápadu.

Všichni tito lidé (a nelze je na tomto místě všechny vyjmenovat), kteří dokázali opustit své pohodlí a věnovat svůj volný čas a nebo  peníze pro šťastný úsměv a radost vždy  téměř dvoustovce dětí( rok od roku se počet neustále zvyšuje) , si zaslouží

naší poklonu a srdečný dík.    

 

A doufám, že až se jednou po letech potkají, některé z těch dětí a  řeknou: „Hele, pamatuješ na ten pohádkový les, když jsme byli malí? To bylo super- rád/a na to vzpomínám!“